Vybrané básničky a texty z knížky

V knížce je celkem 103 básniček, které jsou za sebou pečlivě zařazené tak, že odráží příběh a zároveň i proces narůstajícího uvědomění, probouzení, duchovního zrání… i vyrovnávání se se vším tím „novým“. Je tedy těžké vybrat z nich na ukázku několik málo básniček. Přesto se o to pokusím:

lenka-palatova_clovek-12

Jednu z klíčových básniček knížky představuje básnička: Takoví jiní předci: Lenka Palatová_Takoví jiní předci_9.9.2011
Komentář k básničce: Jak jsem zmínila na více místech webu, v pozadí celé knížky stojí skutečnost, že se mi otevřel přístup ke vzpomínkám na minulé životy, na minulé inkarnace. Resp. přesnější vyjádření by možná bylo – že jsem získala kontakt se svou „duší“, svým vyšším já, se svou permanentní osobností.
Svým minulým osobnostem říkám takoví jiní předci. Podle toho, co kolem sebe pozoruji – má je v sobě skoro každý, takže také každému, je-li na to připraven, se takové vzpomínky mohou zpřístupnit. Pokud se tak stane, pak je velmi důležité, naučit se s „tím“ zacházet, naučit se odstranit a zpracovat bloky, které se od nich jako „záludné“ nitky linou k nám, a které nás ovlivňují do dnešních dnů.
Na různých místech knížky s tomu poskytuji dostatek návodů, tipů a inspirace.
Za klíčové prvky považuji klidné, uvolněné přijímání… propouštění … žití v přítomnosti tady a teď… vděčnost!!!

V básničce Takoví jiní předci uvádím… Má duše bránila mé vědomí… Zrovna tak by tam mohlo být napsáno: Má Duše bránila své svědomí…
Občas je totiž to, co je důležité z dlouhodobého hlediska, nepříjemné z hlediska krátkodobého… a naopak.

Klíčové sdělení celé knížky odráží snad nejvíce básnička
Co říci dětem_z knihy Doteky motýlích křídel_Lenka Palatová

Právě v této básničce také v závěru zmiňuji, že poznávat pro samo poznání nevede zcela k ničemu, pokud v duchu toho, co jsme poznali také aktivně nekonáme. … a protože mě zatím nic lepšího nenapadlo, konám tím, že jsem napsala knížku.
Píši v ní sice, že se snažím jednat „kvůli dětem“, ale k těmto dětem počítám i samu sebe, svoji vlastní budoucnost, své čistě osobní potomky…
Jelikož jsem měla možnost zahlédnout, že jsem zde na Zemi byla již nespočetněkrát. Pokud se sem ještě někdy dostanu – ráda bych zde našla lepší, méně násilné prostředí, než jaké zde panuje dnes. Ráda bych dne našla větší míru tolerance, lepší „pořádek“, tedy méně špíny, méně nánosů, které nám zde zanechaly ať už fyzické (v rodových systémech) nebo i duševní (naše čistě osobní) generace předchozí.

no a přidám ještě jednu básničku:  Životní mistrovství_z knížky Doteky motýlích křídel (i když v knížce vypadá graficky trochu jinak…).

Kromě básniček, přidám i kousek textu, který se zmiňuje o vzpomínkách na minulé životy a který je v knížce uveden na str. 204-5:

……………………………………………………………………………………………………………………………………..

… „Chtěla bych s velkým důrazem zmínit, že nejsem zastáncem regresí, hypnóz či jiných metod vedoucích do minulosti. Věřím, že pokud je pro nás opravdu důležité, abychom si na něco vzpomněli, tak si sami od sebe vzpomeneme. Myslím, že sám fakt zapomnění je pro nás a pro náš vývoj velmi důležitý – obdobně jako je důležitý strup na kůži poté, co se zraníme. Cokoliv jiného než samovolná vzpomínka mi přijde tak trochu jako znásilnění celého procesu, jako znásilnění naší dávné části, která danou vzpomínku ve skutečnosti prožila, jako násilné, předčasné stržení onoho strupu (i když jistě existují individuální, terapeutické výjimky). V každém případě podle mého názoru platí, že pokud člověk není zralý, může taková předčasná vzpomínka, či lépe řečeno předčasné znovuprožití dávné situace výrazně narušit jeho současnou osobnost. Člověk nemusí ve všech důsledcích ustát vše, co je s takovými vzpomínkami spojeno. Uzraje-li čas, jsme-li dostatečně pevně zakořeněni v našem současném životě, máme-li zvládnuty a zpracovány dosavadní situace současného života, týkající se zejména nás osobně a osudu rodiny, a hlavně: jsme-li dostatečně nad věcí ve smyslu posuzování dobra a zla, správného a nesprávného, pak si začneme, je-li to pro náš současný život důležité, sami od sebe vzpomínat. Pak se můžeme ohlédnout, aniž by nás to, co uvidíme, nějak výrazně vyrušilo, či dokonce vykolejilo. Pak se můžeme z toho minulého poučit, aniž bychom byli tehdejšími chybami, slabostmi, zlozvyky, zraněními, nespravedlnostmi, silnými negativními emocemi, silnými láskami či jinými emočními vazbami či závislostmi výrazně rušivě ovlivněni. Je-li tomu tak a jsme-li zároveň schopni vše, co k nám se vzpomínkami přijde, plně přijmout, pak máme šanci vyléčit hluboko pohřbená zranění minulosti. Máme šanci uvolnit a transformovat dávno zablokované emoce či jiné energie… a máme šanci to vše plně a konstruktivně integrovat do dnešního života tak, že nám to přinese jednoznačný a často i ryze praktický užitek. V tom také vidím hlavní smysl toho, že si někdo začne vzpomínat, že se začne probouzet.“…

……………………………………………………………………………………………………………………………………..

Konec citace z knížky.

Kdo by se rád dozvěděl víc, ať si knížku koupí (pozor – jedná se o omezenou edici), zúčastní se některé z mých akcí či si může sjednat osobní konzultaci.

 

 

Leave a Reply

Aktuality, akce

V současné době nabízím i on-line sezení a konzultace.

18. 5. - seminář Obnova zlatého vedení, Praha 6

25. 5. - Povídání o práci s Krajinou, Praha 6

Více informací na webu pro-zmenu.cz